Estonsko je jedním z trojice pobaltských států, který prošel v letech 1940-90 područím "bratrského" Sovětského svazu. Právě dopravní politika SSSR přinesla do hlavního města Tallinnu trolejbusy, zavedené roku 1965. Jejich provoz se nakonec ustálil na devíti linkách.

   Nicméně poslední dekády estonským trolejbusům nepřejí, dlouhodobý nedostatek financí a různými důvody pokřivená politika místního DP, se orientuje na plynové autobusy. Argumentace údajně vysokými náklady a "ekologickou" náhradou trolejbusů autobusy vede k rušení jednotlivých linek a stále menšího podílu trolejbusové dopravy na celkových výkonech.

   Úplný konec zdá se poměrně neodvratný, do obnovy vozového parku se léta neinvestuje a oficiální místa opakovaně deklarují záměr postupného zrušení trolejbusů. Je otázkou zda to souvisí také s náhledem na tento druh MHD jako na "sovětský prostředek" připomínající doby nesvobody Estonska (podobný náhled je v Německu, kde se považují za "válečný prostředek").

   Mírný obrat nastává až roku 2019, kdy město připouští minimálně odložení záměru na likvidaci trolejbusů, původně plánovaného už na rok 2020. V létě 2021 pak DP oznamuje, že se Tallinn vydá cestou parciálních trolejbusů, na podzim je pak ve městě předváděn prototyp velkokapacitního tříčlánkového trolejbusu Solaris Trollino 24.

   Další konkrétní kroky v otázce obnovy vozového parku či dokonce možný návrat trolejbusů na již zrušené linky apod. ještě nebyly diskutovány, objevil se však úmysl právě pomocí velkokapacitních trolejbusů posílit dopravu ve směrech, kam původně chtělo město postavit tramvajové tratě, na jejichž realizaci ale nemá dostatek financí. Řešení by se tak nabízelo v podobě částečného vybudování trolejového vedení pro trolejbusy, některé úseky by pak vozy zdolávaly na baterie.